O knize: 2024 / „Umyj si ruce a sedni si ke stolu, Víte, jinak všechno vystydne,“ říkám manželovi, spěšně bere sklenice z kuchyňské skříňky - Musíme se rozvést. Co řekl?.. - Máte další? - Zašeptám, s obtížemi pohnu jazykem, který jako by mi vyschl až do pusy, a najednou mi dojde: - Veru?... - Nejde o tvou neteř, ale o tebe! Nevážíš si mě. Všechno bereš jako samozřejmost. Místo toho, abych hledal viníky, radši bych se učil od Verochky! *** Můj manžel odešel pro mou mladou neteř a ze všeho obviňoval mě. Pro mě je to naprosto absurdní, ale zdá se, že všichni kolem s tím souhlasí...